partner nadace

generální partner

hlavní partner




Život ve starém Zlíně

V pozdním podzimku, dyž na poloch bylo podělané a posklízané, nastaly dlúhé a nekonečné večery. Ale staří Zlíňané, odjagživa enom na prácu zvyklí, aj večerama si ledajak zaradili. Nigdy nebylo núze o nejakú šúkačku po domě a při večerních besedách se moc užitečnéj práce podělalo, na kterú v iný roční čas gdy nebylo.

Věřte lebo nevěřte, u strýca Černotíka na Padělkoch bývaly ty večery snáď nejpěknější. Jak se navečér dobytek poklidíl a futro na ráno byl nachystané, držévala se až do večeře černá hodinka. Při téj si všeci odpočinúli po denní práci v teple u kamen a my děcka sme nejrači zalézly ke stařence do výminku na pec. Tam sme rádi poslúchali všelijaké povídačky, co stařenka ve světě skusila, jak za mlada na panskéj mosela dřít za pár grejcarú, jak kolem Zlína lúpežníci pocestné přepadali, jak rytíř Miloš z Hradiščka dycky k púnoci jezdívál Zlínem v ohnivém kočáře bez koní s uťatú hlavú pod pažú, lebo ty krásné pohádky o princoch, princeznách, čertoch a bestrmanoch, jak ich nekerý šikovný krajánek na lep dostál a vyrychtovál ...

Mosím řéct, že neboška stařenka byla zečtelá osoba, tá znala celů našu národní históriju a uměla gdejakú pěknú pěsinčku a aj celú Erbeneovu Kyticu spívat uměla. Ty černé hodinky bývaly snáď nejpěknější ze všeckého, co sme v mladosti prožili.

Jak v kuchyni zablikalo světlo, volávala tetka všecky ke stolu a po společnéj večeři každý se hneď dál do svéj práce. Strýc si naznášál z kolně dřevěného orkafu, který po Valachoch zhruba vyrobený skupovál, a sám, jak bylo potřeba, dodělávál. Obyčejně večerama přistruhovál a vrtál vařechy na šišky lebo rychtovál tlúčka do másnic, v kterých se máslo stlúkalo. Tetka, tá zaséj obyčajně pošívala neco na děcka, když s cérkama náčení od večeře pozumývala, lebo látala pytle na obilí a před zabijačkú ráda přebírala kašu do jelit a chystala koření, které k tom bylo potřeba.

Ve světnici u stařenky se předlo lebo drhlo péří. Chodívaly vypomáhat aj súsedky a to se im zaséj oplácalo. Při drhnutí to bývaly opravdové besedy. Gdo co věděl, to pověděl, lebo se spívaly adventní písně a světské pěsničky a práca ubíhala jedna radosť. Při tom se zajídalo sušené ovoce, krajánky, hrušky aj ořechy a na oddrhnutú se dycky vychystávalo. Napéklo se buchet lebo křesných pagáčkú, navařilo se lipového květu a strýc potajnu ve sklepě natočíl dobrého burčáku a všeckým nakonec na tú dodrhnutú pozavdávál.

Hneď po hodoch, které se ve starém Zlíně hlučně a při muzice kolik dní slavívaly, dělaly se u stařenky růžičky z barevných papírú a plétly se věnce z chvojí ke Všem svatým stařičkovi a tetce Frančišce na hrob. Při téj práci bývalo u stařenky moc smutno. Enom na mrtvé se spomínalo. Ale šak v dobrém na všecky.

Velikú událosťú v domě byla zabíjačka. Ten deň býl pro nás děcka jak veliký svátek. Hneď od rána sme opeslovali kolem pantáty Malotového, co mu Plisa říkali, a hleděli sme mu pod prsty, ať se pohl gde chtěl. On býl štverák rozený a s děckama dycky uměl zadováďat. Dyž sekával do itrnic, tož rumpovál sekáčkama na klátě jak nejaký tambór od vojska. Nejvíc sme ho měli rádi za to, že nigdy nezapomněl udělat každém z nás malú itrničku a jelítko. Před večerem, dyž bylo všecko hotové a itrnice s jelitama povařené, roznášali sme po rodině a po súsedoch šperky. Za to sme všady dostali něco do pokladnice. Večér bývala teprv tá pravá zabíjačka. Jak se rodina a súsedé zešli, tož zasedli všeci ke stolu a jedli. Na přeď se naléla obarovice a po ní přišly pečené itrnice a jelita a aj maso pečené. K tomu bývalo dobré zelí kvašené, zemáky a chleba. Na stole bylo všeckého dosť a každý si brál, kolik zmohl. Zapíjalo se dobrým burčákem a negdy aj pro pivo se na Beckov poslalo. Nigdy při téj večeři nesměl chybit pantáta Malotú, co zabíjal, a mosél potom vykládat veselé příhody co skusíl, a dělat ledajaké šprýmy, co uměl. Toho večera se dycky posedělo v družnéj zábavě trochu dýl jak obyčejně. Po večeři se ženské zesedly k sobě a povídaly si o svých starosťách a chlapi, ti zaséj rokovali o řemesle, o poli, o dobytku a aj se negdy dali do maryjáša na chvílu. K púnoci se potom všeci v dobrém rozešli a šlo se spat.

Tak to bývalo snaď všady v celém starém Zlíně a v každéj, aj téj nejchudší chalúpce se udržovaly staré dobré zvyky a obyčeje po celý boží rok.

Pokračování příště ;-), můžete se těšit na Mikulášský jarmark, den svaté Lucie, roráty, Štědrý den, svátky vánoční, Nový rok, masopust, Smrtná neděle, Velikonoce, stavění máje, Boží tělo a dožínky.


nahoru
Staré pozdravy Staré Luhačovice Staré železnice Staré Košice Stará Praha Old Prague Fotogen

© Starý Zlín 2007-2019

tvorba www, firemní a svatební videa 
SKILL production

Jsou tyto stránky responsivní?

Veškerý obrazový materiál na www.staryzlin.cz je opatřen ochranným vodoznakem, obsah těchto webových stránek je chráněn vlastním autorským právem nebo autorským právem jiných stran. Kopírování, rozšiřování, pronájem, vytěžování nebo jakékoli zužitkování obsahu je bez souhlasu autorů zakázáno, neoprávněné užití jakéhokoli obsahu je postižitelné v občanskoprávním i trestním řízení.