Dynastie Baťů. Jak se z malých ševců stali světoví výrobci obuvi

Tomáš Baťa byl jednou ze stěžejních postav našeho podnikatelského myšlení. Vytvořil systém "Soustava řízení Baťa", který je stále funkční. Byl základem hospodářského vzestupu. Po tragické havárii letadla v roce 1932, při které Tomáš Baťa zahynul, pokračoval v řízení podniků jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Z malého moravského města Zlín se stala světová metropole obuvi. Co bylo zdrojem takového úspěchu? Ovlivnily Baťovy metody hospodářství 1. republiky? Jak dopadly jeho závody po válce? Co zbylo z baťovské tradice dnes?

Dynastie Baťů (ČT - Historie CS)

Brazilské stopy Jana Antonína Bati

rozhovor s Danou Lipavskou

Tak pravil J.A.Baťa...

Připravili K. Čáslavský a P. Vantuch

Vážení diváci, pojďte a poslyšte tentokrát slova o potírání nezaměstnanosti, o potřebě školské reformy, o Kubelíkových houslích a také o budování prosperujícího státu pro 40 miliónů občanů. Všechny ty projevy, staré plus minus sedmdesát let, pronesl muž, který byl úspěšným podnikatelem a národohospodářem a byl by snad i schopným politikem. Ano, řeč je o Janu Antonínu Baťovi...

...tak pravil Baťa... (ČT - hledání ztraceného času)

Z Baťova Zlína 1

Připravili K. Čáslavský a P. Vantuch

Zakladatele světoznámé obuvnické firmy Tomáše Baťu a jeho pokračovatele, mladšího bratra Jana Antonína, mohla Zlínu závidět celá republika – a nejen ona. Oba byli skvělí podnikatelé, odvážní a předvídaví, kteří rychle pochopili, že kromě dobře fungující výroby je dobré mít i spokojené zaměstnance. Proto se starali o jejich bydlení, vzdělávání i trávení volného času, mimo jiné.

U obou Baťů se významné podpoře těšil také film, jako prostředek dokumentační, reklamní i naučný. Díky tomu se na filmovém pásu uchovaly nejen záběry z výroby obuvi v Baťových továrnách, ale také různé zlínské události... z nichž jsme do tohoto pořadu vybrali reportáž z 1. máje 1924 a návštěvu presidenta Masaryka v červnu 1928.

Z Baťova Zlína 1 (ČT - hledání ztraceného času)

Z Baťova Zlína 3

Připravili K. Čáslavský a P. Vantuch

Největší každoroční událostí ve Zlíně byla oslava 1. máje. Zatímco všude jinde byl Svátek práce příležitostí demonstrovat proti zlým kapitalistům, ve Zlíně se Baťové (Tomáš i jeho nástupce Jan Antonín) sami postavili do čela velkých prvomájových průvodů a přesvědčili zaměstnance, že práce je požehnáním lidstva.

Podnikové oslavy 1. máje se konaly od roku 1924 a byly rok od roku větší a okázalejší. Pokaždé byly filmovány, ale z těch filmů se dochovala jen menší část. Některé ročníky už jsme si v minulosti připomněli, v tomto pořadu se podíváme na oslavy Svátku práce ve Zlíně v letech 1932, 1935 a 1936.

Z Baťova Zlína 3 (ČT - hledání ztraceného času)

Z Baťova Zlína 4

Připravili K. Čáslavský a P. Vantuch

V tomto pořadu se z Baťova Zlína vypravíme do světa, do dvou Baťových zahraničních továren.

Podnikatel Tomáš Baťa zahájil svou obchodní expanzi za hranice Zlína, Moravy i Československa v roce 1919, otevřením první zahraniční prodejny v Bělehradě, po které v rychlém sledu následovaly další. Během deseti let jich bylo už téměř 700 v sedmatřiceti zemích světa, na čtyřech kontinentech.

Protože vývoz hotových bot ze Zlína do světa byl velmi nákladný a do řady zemí kvůli konkurenčnímu boji prakticky nemožný, začal Baťa rovnou „vyvážet“ celé obuvnické továrny. Jako první vznikl v roce 1931 obuvnický závod v německém Ottmuthu, následovalo Polsko, Francie, Švýcarsko, Jugoslávie... a také daleká Indie. Tam, nedaleko Kalkaty, byl v roce 1932 vybudován obuvnický závod Bata Shoe Company, který zpočátku zaměstnával kolem dvou stovek místních obyvatel, pro které v blízkosti tovární haly byly vybudovány moderní domky, obchody, služby a sportovní stadion. Podnik se zaměřil na koženou obuv, určenou jak pro indický trh, tak pro export do mnoha zemí světa.

V roce 1932 byl otevřen tovární i obytný komplex Bataville ve francouzském Hellocourtu. Ve filmu, který nechala firma Baťa vyrobit v roce 1937, nahlédneme do pracovní atmosféry i do života moderního městečka, na jehož místě byla krátce předtím téměř vylidněná vesnice a pastviny se stády krav.

Z Baťova Zlína 4 (ČT - hledání ztraceného času)

Zašlapané projekty - nevítaný odkaz ševcovské dynastie

Připravili M. Švihálek a J. Novák

Baťa - jméno, vize a inspirace, jež se komunistům nehodily. Dokument z cyklu o unikátních nápadech, projektech a objevech, které za minulého režimu nesměly spatřit světlo světa.

V dalším dílu z cyklu Zašlapané projekty se budeme věnovat hned několika projektům, zaměříme se na určitý způsob myšlení, který šéfové socialistického režimu považovali za velmi nebezpečný. Podle jejich názoru byl dokonce tak nebezpečný, že se kvůli němu odhodlali přejmenovat mnohatisícové město Zlín spojené s baťovskou tradicí na město komunistického vůdce Klementa Gottwalda a kde mohli, hleděli někdejší zlínské myšlení vykořenit. Mluvíme o baťovském způsobu myšlení. Myšlenky zakladatele obuvnického Zlína Tomáše Bati a jeho následovníků, zejména myšlenky z oblasti praktické ekonomie, byly tak moderní a převratné, že přežily do 21. století. V místě, kde se zrodily, to však měly ve druhé polovině 20. století velmi těžké...

Nevítaný odkaz ševcovské dynastie (ČT - Zašlapané projekty)

Zlín - město designu

Váš průvodce současným designem a životním stylem. Režie L. Cmíral

Většina z nás si spojuje Zlín s obuvnickým průmyslem, Tomášem Baťou, ti zasvěcenější s vynikající předválečnou architekturou. Možná nevíte, že právě ve Zlíně se rodil i český design. Firma Baťa si uvědomovala, jak je důležitá reklama pro prodejnost jejích výrobků, proto byla v roce 1939 založena ve Zlíně Škola umění. Měla pod vedením renomovaných umělců formovat reklamní grafiky, malíře. To, co se tam studenti učili, rozvíjeli pak celý život v různých oborech, jako například malíř Jan Rajlich, který se stal uznávaným grafickým designérem a zakladatelem přehlídky Bienále grafického designu v Brně. Z jeho vzpomínání se dozvíme, jakým šokem zapůsobilo vystavení nezvyklé sochy Vincence Makovského na V. zlínském salonu v roce 1940 - sádrového modelu soustruhu. Byla to světová premiéra předvedení průmyslového předmětu v kontextu výtvarného umění. I sochařský přístup Makovského k řešení celkové hmoty stroje, jeho struktury a detailů ovlivnil přemýšlení jeho následovníků. Byl to především jeho asistent Zdeněk Kovář, původní profesí baťovský nástrojář, který do dějin tvarování strojů a nástrojů - pojem design se ještě běžně neužíval - přinesl respektování ergonomických principů a organické tvary navrhovaných předmětů. Jeho zásluhou se i po válce ve Zlíně pokračovalo v tradici zahájené Školou umění - v roce 1959 založena katedra tvarování jako pobočka pražské VŠUP. S dnešními aktéry designového školství ve Zlíně si budeme povídat nejen o dědictví baťovských tradic a školy Z. Kováře. Zaměření ateliérů se samozřejmě proměnilo s dobou, ve Zlíně vznikla v roce Univerzita T. Bati, v roce 2004 pak fakulta multimediální komunikace, která vzdělává studenty v oborech reklamní tvorby a marketingu a samozřejmě designu. Vedle ateliéru designu obuvi a oděvu najdeme i design produktový. Zlín je město, kde se designu dařilo a daří.

Zlín - město designu (ČT - Styl)

Dnešní Zlín: více Baťa nebo Gottwaldov?

videoblog ČT Brno

Zlínsko je svébytný region, který nepochybně do značné, ne-li rozhodující míry, ovlivnila obuvnická firma Baťa. Závody rodiny Baťů neovlivňovaly jen ekonomiku regionu, jejich vliv sahal od kultury, společenského života přes výchovu dětí až do politiky. Pak přišel zlom a ze Zlína se stal Gottwaldov. Jak je na tom tento region dnes s odkazem Tomáše Bati? Je ve Zlíně více podnikatelů a lidí nastartovaných na úspěch, anebo i na jihovýchodní Moravě zavládnul celorepublikový průměr?

Jak si dnes stojí Zlín a kolik z odkazu Tomáše Bati v něm zůstalo, to je téma pro další videoblogy webu brněnské redakce zpravodajství České televize. Svými názory přispějí ředitel nadace Tomáše Bati Pavel Velev, historik a publicista Zdeněk Pokluda, spisovatel Antonín Bajaja a o poetické shrnutí jsme požádali vydavatele básnického časopisu Psí víno Jaroslava Kovandu.

Dnešní Zlín: více Baťa nebo Gottwaldov? (ČT - videoblog ČT Brno)

Jak se Gottwaldov přejmenoval zpátky na Zlín

reportáž Josefa Kvasničky

Přesně před dvaceti lety se začalo jednat na ministerstvu vnitra o tom, že se z Gottwaldova stane zase Zlín. Město přišlo o své historické jméno v roce 1949. Bylo přejmenováno na počest komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, který necelý rok předtím stanul v čele Československa. S novým pojmenováním byla spojená i změna názvů ulic, označení sportovních klubů, autobusových linek, ale i státních poznávacích značek a úřednických razítek. Oficiálně se Gottwaldov přeměnil zpět na Zlín až 1. ledna 1990.

Jak se Gottwaldov přejmenoval zpátky na Zlín (archiv ČT24)

Kolektivní soukromí ve Zlíně

Historie "kolektivního domu" jako osobních i společných dějin posledního půlstoletí (2008).
Režie R. Sedláček

V roce 1951 byl ve Zlíně otevřen jeden ze dvou "kolektivních domů" v Československu, ten druhý byl postaven v Litvínově. Unikátní sen levicových architektů o společném životě dělníků a inteligence v jednom domě, jehož obyvatelé se společně stravují, společně sportují, společně tráví chvíle odpočinku. Z Gottwaldova se stal po roce 1989 zase Zlín a do města se vrátila velká baťovská minulost a doba, kdy zde lidé žili spolu, i když nikoliv pod jednou střechou. Jaký vlastně byl a je život "koldomu"? Jeho architekt Jiří Voženílek by jej zvenčí dozajista poznal. V přízemí je dokonce stále školka, zato klubovnu a restauraci nahradilo umělecké studio a tělocvičnu apartmánové byty s výhledem na panorama Zlína. Život zde tedy zůstal, i když principy vzniku zmizely v prachu. Anebo nezmizely?

Historie "kolektivního domu" (archiv ČT)

nahoru

© Starý Zlín | všechna práva vyhrazena | www, svatební video Praha SKILL production Zlín | stará Praha | XHTML 1.0 valid | CSS 2.1 valid | RSS valid
generální partner ZELENKA Czech Republic s.r.o. | oficiální partner statutární město Zlín